Po absolvování gymnázia (1896) vystudoval moderní jazyky na FF české univerzity v Praze a v Neuchâtelu ve Švýcarsku (1906 absolutorium k výuce na středních školách), od r. 1907 působil jako učitel francouzštiny nejprve ve Voroněži a později na státním gymnáziu v Kyjevě. Přijal ruské státní občanství, celou první světovou válku byl ale konfinován rakousko-uherskými úřady a po r. 1918 již zůstal v ČSR. V l. 1919-21 pracoval jako úředník diplomatické mise Ukrajinské lidové republiky v Praze, v lednu 1921 byl poté přijat do služeb formující se čs. diplomacie. V dubnu 1922 byl jmenován konzulem II. třídy a od října 1922 působil (jako legační tajemník, později legační rada a zástupce vedoucího) na čs. diplomatické misi v Moskvě. V květnu 1930 byl přeložen do ústředí, již od května 1931 však vedl (jako konzul I. tř.) konzulát v řecké Soluni. K 1. 9. 1938 byl odvolán, ještě v lednu 1939 povýšen na vrchního odborového radu, vzápětí po likvidaci čs. diplomacie po německé okupaci byl ale penzionován. Po r. 1945 byl ještě reaktivován a až do r. 1949 pracoval v překladatelském odd. MZV.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 181