Vystudoval gymnázium (1904) a následně PrF české univerzitě v Praze (JUDr. 1909), po studiích a následné praxi pracoval jako úředník Okresního hejtmanství v Praze-Smíchově. Ve státní správě zůstal i po vzniku ČSR a od května 1921 až do okupace působil v diplomacii. Začínal jako taj. v ústředí, v r. 1922 byl krátkou dobu vedoucí osobního oddělení v administrativní sekci (V/2). Od března 1923 byl přidělen jako rada k vyslanectví ve Vídni, které od ledna 1925 (po přechodu K. Krofty do Berlína /viz/) vedl více než rok jako chargé dʼaffaires, i proto že se rakouská vláda zdráhala udělit agrément novému designovanému vyslanci, exministru G. Habrmanovi. Po návratu do Prahy r. 1927 byl zařazen do prvního oddělení prezídia MZV, od dubna 1927 do října 1933 pak působil jako generální konzul v bavorském Mnichově, kde také prožil rozklad republiky a etablování nacistické diktatury. Od listopadu 1933 stál v čele osobního oddělení administrativní sekce MZV (odd. V/2) a výrazně se podílel na personálním obsazování čs. zahraniční služby v polovině třicátých let. V červnu 1938 byl jmenován vyslancem v Nizozemí, 16. 3. 1939 však vydal legaci v Haagu Němcům (a navíc nizozemské vládě notifikoval vznik protektorátu), což jeho kariéru diplomata ukončilo. Po válce byl pro své rozhodnutí souzen krajským civilním soudem v Praze a odsouzen k náhradě škody, AP se však hájil i svým neuspokojivým zdravotním stavem a kauza se protáhla do doby komunistického režimu. Posléze přišel o většinu majetku a byl nucen vystěhovat se z Prahy.

 

Lit: J. NĚMEČEK, Soumrak a úsvit československé diplomacie. 15. březen a československé zastupitelské úřady. Praha 2008.

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 180