Po měšťance absolvoval soukromou obchodní školu v Prostějově (1943), poté pracoval jako úředník u fy Rolný v Prostějově. Hned r. 1945 vstoupil do KSČ, 1949-50 byl provozním účetním v prostějovských Oděvních závodech J. Wolkera, pak ředitelem komunálního podniku v Hulíně, v l. 1953-57 řídil družstvo Jednota v Kroměříži. V l. 1957-60 studoval na VŠP při ÚV KSČ, poté působil deset let v mezinárodním oddělení ÚV a současně se věnoval politické publicistice. Vedle řady statí v Rudém právu vydal mj. knihu Zdravím tě, Afriko. K 1. 9. 1970 byl jako „osvědčený kádr“ přijat na FMZV a již v prosinci t. r. byl vyslán jako nový velvyslanec do Súdánu, s jehož vládou generála Muhameda Nimájrího měla ČSSR tehdy „nadstandardní“ vztahy. MN se ovšem musel potýkat s nedostatečným obsazením úřadu, se zdravotními problémy a jeho mise posléze skončila v lednu 1973 předčasným odvoláním. Začal pracovat na nedávno zřízeném útvaru Základních politických otázek (ZPO), od prosince 1973 krátce zastupoval vedoucího Čs. společnosti pro mezinárodní styky a od r. 1974 působil nejprve v 8. (blízkovýchodním a africkém) odboru a po jeho rozdělení v obnoveném odboru 10. Od června 1979 byl zařazen znovu do ZPO a současně jej FMZV delegovalo do komise prezídia ČSAV pro komplexní výzkum rozvojových zemí. Od března 1983 pracoval v Útvaru pro politické informace, současně připravil na objednávku J. Fojtíka k vydání studii: Na čí účet bohatnou vyspělé kapitalistické státy (1985), která pak byla přeložena do několika jazyků. Od dubna 1987 působil v sekretariátu tehdejšího náměstka D. Ulčáka (viz), k 28. 2. 1989 byl penzionován.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 511