Pocházel z úřednické rodiny; vystudoval gymnázium a nástavbu na obchodní akademii (1943), pak byl totálně nasazen v ČKD Vysočany. Od r. 1945 pracoval v centrále nově vzniklého ÚRO, posléze se stal osobním tajemníkem jejího šéfa A. Zápotockého a s ním také přešel později, v r. 1948, na Úřad předsednictva vlády a posléze (1953) do KPR. Od června 1954 byl vedoucím KPR, přičemž kancléřem zůstal i po nástupu A. Novotného a krátkou dobu po zvolení L. Svobody. Po federalizaci státu (a nepochybně i vzhledem k postojům po sovět. intervenci v srpnu 1968) byl „odsunut“ do diplomacie a v březnu 1969 ustanoven velvyslancem v Egyptě. Již v polovině r. 1970 byl ale odvolán, vyloučen z KSČ a přinucen z MZV odejít. Poté působil až do penzionování jako administrativní síla v Archeologickém ústavu ČSAV. Po pádu komun. režimu se podílel na obnově činnosti sociální demokracie, sepsal též krátké paměti Kancléřem tří prezidentů (2002).

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 508