Pocházel z rodiny železničáře-strojvedoucího; vystudoval reálku v Turnově, pak obchodní akademii v Jablonci a v l. 1931-36 VŠ obchodní v Praze, kde byl výrazně ovlivněn známým sociálně demokratickým národohospodářem prof. J. Mackem (ing. 1936). Po vojenské službě se stal asistentem na VŠ obchodní, jeho další akademickou dráhu zmařilo německé uzavření vysokých škol. Většinu války pracoval jako národohospodářský referent v brněnské Zbrojovce. Po osvobození působil v Sociálně-ekonomickém ústavu ÚRO v Praze a v říjnu 1945 vstoupil do KSČ, už r. 1947 se jako delegát ÚRO také zúčastnil přípravného výboru Konference OSN pro obchod a zaměstnanost, a do čs. delegace byl zařazen o pro II. a III. VS OSN v New Yorku, resp. Paříži. V l. 1948-49 pracoval krátce v úřadu předsedy vlády A. Zápotockého jako šéf jeho národohospodářského kabinetu; na jeho doporučení v dubnu 1949 přešel na MZV. Nejprve působil jako zástupce čs. velvyslance OSN v New Yorku V. Houdka (viz), po jeho emigraci v létě 1950 byl jmenován vyslancem, resp. velvyslancem ČSR u OSN, jímž zůstal do dubna 1955. Po návratu do Prahy vedl krátce tzv. mezinárodní odbor MZV a od května 1955 byl pak jedním z náměstků ministra V. Davida (viz). Od srpna 1956 do července 1959 zastával funkci velvyslance v Indii (a současně vyslance na Cejlonu), od července 1959 do ledna 1962 byl znovu náměstkem ministra zahraničí, do jehož kompetence spadaly především multilaterální problémy. Od ledna 1962 pracoval více než deset let v sekretariátu OSN jako jeden z náměstků generálního tajemníka U Thanta, a to až do svého penzionování 31. 3. 1972. Byl to nejvyšší úřad, který diplomat z východního bloku do té doby v OSN zastával, v Praze však bylo jeho působení v New Yorku posuzováno kriticky jako údajné nevyužití možností, které tato funkce pro „soc. tábor“ nabízela. Po návratu žil v ústraní v Praze. 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 507 - 508