Ačkoliv pocházel z nemajetných poměrů, absolvoval jičínské gymnázium (1910) a později i studium práv na české univerzitě (JUDr. 1920). Za světové války byl nucen sloužit v rakousko-uherské armádě (u tyrolských myslivců), v říjnu 1918 padl do italského zajetí a brzy vstoupil do rodící se čs. domobrany, u níž sloužil až do září 1919. Od 1. 4. 1920 byl potom přijat na MZV; začínal v právní sekci prof. A. Hobzy, od dubna 1922 působil nejprve jako koncipista, později atašé a od r. 1923 jako legační tajemník II. třídy na čs. vyslanectví v Bukurešti. Od prosince 1927 pracoval opět MZV; v l. 1927-28 byl tajemníkem vyslance K. Krofty (viz), poté pracoval v oddělení politické sekce, do jehož kompetence spadala mj. realizace modu vivendi mezi ČSR a Vatikánem. Od prosince 1929 byl přidělen nejprve jako legační taj. I. tř., od 1. 7. 1933 jako legační rada k čs. vyslanectví ve Washingtonu, které posléze jistou dobu (1936-37) vedl jako chargé d’affaires. Po návratu do Prahy byl od 1. 10. 1937 zástupcem vedoucího kabinetu ministra K. Krofty, po Mnichovu byl přeřazen do prezídia MZV, v té době také díky svým kontaktům s americkým a britským konzulátem napomohl odjezdu řady Židů. Po likvidaci čs. diplomacie byl k 1. 7. 1939 přijat na protektorátní ministerstvo vnitra, kde pracoval do ledna 1943 jako odborový rada v národohospodářské sekci, později byl pro údajnou nespolehlivost propuštěn a přešel jako úředník k firmě Křižík. V květnu 1945 byl reaktivován, jmenován vrchním odborovým radou (a později i ministerským radou) a od 1. 2. 1946 vedl generální konzulát v australském Sydney, kde zemřel na náhlé srdeční selhání.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s.