Absolvoval české gymnázium v Brně, po té vystudoval PrF univerzity ve Vídni (JUDr. 1908). Od r. 1909 pracoval jako advokátní koncipista, v létě 1914 byl odveden do rakousko-uherské armády, záhy byl zajat a od podzimu 1916 se začal angažovat v odboji v Rusku. V létě 1917 se stal důvěrníkem Odbočky ČsNR na Rusi, organizoval vojenské české zajatce v oblasti Taganrogu, později vstoupil do 5. pluku. Od července 1918 působil jako zástupce Odbočky ČsNR u dohodových misí ve Vladivostoku, v říjnu 1918 byl vyslán do Tokia, kde převzal vedení tamní kanceláře ČsNR (tj. zárodku první legace ČSR), v listopadu 1918 ho pak ministr války M. R. Štefánik jmenoval prvním čs. vojenským atašé v Japonsku. K 1. 2. 1919 byl Štefánikem ustanoven prvním chargé d’affaires ČSR v Japonsku a zorganizoval tu (jako ministerský taj.) první čs. ZÚ. Z Tokia byl odvolán k 15. 2. 1920 a po návratu pracoval (již jako odborový rada) v organizujícím se MZV. Od března 1921 byl přidělen jako legační taj. II. tř. na ZÚ do Ženevy, kde působil jako zástupce stálého delegáta ČSR u SN. V září 1922 byl sekretářem čs. delegace na III. VS Společnosti národů, pro neshody s vyslancem R. Fliederem (viz) okolo organizace čs. zastoupení v Ženevě však již v březnu 1923 z diplomacie vstoupil a působil pak řadu let jako pražský advokát.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 168