Pocházel z rodiny středního rolníka; po měšťance absolvoval učitelský ústav v Hradci Králové (maturita 1929), poté začal studovat VŠ pedagogickou, ze sociálních důvodů ale školu nedokončil. Až do r. 1940 vyučoval na základních školách v Hradci, vedle toho se angažoval v levicových organizacích blízkých sociální demokracii, např. Společnosti pro pomoc demokratickému Španělsku. Koncem r. 1938 byl členem krajského výboru mládeže Strany práce. Pro účast v levicové rezistenci byl od r. 1940 vězněn Němci, poté se až do konce války skrýval jako úředník na pile u Vsetína. V r. 1945 vstoupil do KSČ, brzy se stal předsedou ONV v Hradci Králové, kde v době komunistického  převratu v únoru 1948 také spoluzakládal akční výbor, v l. 1949-50 byl pak členem rady hradeckého KNV. Od r. 1950 působil v aparátu KSČ, nejprve jako zástupce krajského tajemníka KV KSČ v Hradci Králové, poté jako vedoucí školského oddělení ÚV KSČ. V l. 1955-58 byl jedním z náměstků (později prvním náměstkem) ministra školství F. Kahudy, odtud přešel k 1. 11. 1958 na MZV. Začínal na západoevropském odboru, od května 1959 do konce 1962 zastával funkci velvyslance v Nizozemí. Po návratu se stal zástupcem vedoucího 4., západoevropského odboru, kde vedl tzv. italsko-řeckou skupinu. Od října 1964 do července 1967 pak působil jako velvyslanec v Severním Vietnamu, kde prožil postupné stupňování amerických náletech útoků na Hanoj (a obdržel také po návratu, podobně jako jeho zástupce V. Pošvic, vyznamenání Za statečnost). Od srpna 1967 byl zástupcem vedoucího odboru asijských socialistických států (3. TO), k 31. 3. 1970 byl pak – zřejmě i pro postoje v době Pražského jara – penzionován.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 500