Pocházel z rodiny krejčího; původně se vyučil strojním zámečníkem (1943), pak pracoval v továrně na chladírenské stroje. Hned po válce vstoupil do KSČ a pracoval jako strojní zámečník v závodě na výrobu umělého hedvábí v Lovosicích, kde se také v r. 1949 stal tajemníkem místního výboru KSČ. K 1. 6. 1949 byl přijat na MZV, absolvoval jednoroční dělnickou diplomatickou školu a začal pracovat na odboru lidových demokracií (ELD). V l. 1950-55 působil jako III. taj. na velvyslanectví v Budapešti (byl mj. tajemníkem velvysl. Š. Majora (viz), poté pracoval jako referent pro Polsko a Maďarsko opět v odboru ELD. V l. 1958-59 absolvoval Odbornou školu MZV a od března 1960 byl půl druhého roku přidělen jako II. tajemník opět na ZÚ Budapešť. Po návratu studoval v l. 1964-67 na VŠ stranické při ÚV KSČ (1967 RSDr.), pak pracoval na 2. (východoevropském) odboru, kde náležel v následujícím období k tzv. „zdravému“ (prosovětskému.)jádru. Od září 1969 působil jako rada (a zástupce velvyslance) v Budapešti, kde spolu s tehdejším voj. přidělencem V. Šalgovičem vedl tzv. prověrkové komise. V červenci 1972 byl odvolán a přeložen na OMP ÚV KSČ, kde byl instruktorem pro Maďarsko a Rumunsko, od ledna 1975 do září 1977 byl pak asistentem („pomocníkem“) tajemníka ÚV V. Biľaka. K 1. 9. 1977 se vrátil na FMZV, byl jako rada-vyslanec zařazen na sovětský odbor a od října 1977 do září 1982 zastával funkci generálního konzula v Kyjevě. Po návratu přešel znovu na OMP ÚV KSČ, kde vedl kádrové odd., spoluurčující i personální politiku na FMZV. Diplomatickou kariéru zakončil jako rada-vyslanec na čs. ambasádě v Budapešti, kde působil od září 1984 do září 1988.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 497