Vystudoval čs. obchodní akademii, později i VŠ ekonomickou v Bratislavě (ing. 1947). V době existence slovenského státu pracoval jistou dobu u fy Baťa ve Zvolenu a v Baťovanech (dnes Partyzánske), v r. 1944 se aktivně zúčastnil SNP. V r. 1945 vstoupil do KSS, v letech 1945-46 učil na gymnáziu v Lučenci, poté pracoval v různých ekonomicko-manažerských funkcích, mj. (1951-54) jako ředitel pobočky Slovenských magnezitových závodů v Lovinobani. Od r. 1954 působil v různých funkcích politických, téhož roku se také poprvé stal členem ÚV KSS. V letech 1954-59 zastával funkci pověřence financí, v l. 1959-60 byl krátkou dobu místopředsedou Sboru pověřenců, po zrušení tohoto orgánu byl v letech 1960-62 ředitelem Slovenských magnezitových závodů v Košicích, pak již následovaly pouze funkce politické. V letech 1962-63 byl náměstkem ministra-předsedy Státní komise pro koordinaci vědy a výzkumu v poslední vládě V. Širokého (viz), poté se stal předsedou Komise SNR pro investiční výstavbu a nakonec předsedou Komise SNR pro techniku (1965-68). 

V lednu 1969 byl v rámci nového rozvržení funkcí v nově federalizovaném soustátí vybrán za ministra zahraničních věcí v první federální vládě O. Černíka a zůstal jím i v první vládě L. Štrougala. Zpočátku se pokoušel pokračovat v aktivnějším zahraničněpolitickém kursu, nastartovaném v době Pražského jara, o čemž svědčila mj. jeho návštěva Nizozemska v dubnu 1969 a další podobné cesty do menších západních a severských zemí v následujícím období. Nejvýznamnějším krokem jeho vedení FMZV se nicméně stala příprava a pak podpis nové spojenecké smlouvy ČSSR se SSSR z května 1970, kterou byla formálně potvrzena tzv. Brežněvova doktrína omezené suverenity menších „socialistických“ států. Současně byla za jeho úřadování, ovšem pod komandem soudruhů z  OMO ÚV KSČ, provedena radikální čistka ministerstva, při níž byla z ministerstva odstraněna (v lepším případě odstavena na podřadné funkce) velká část náměstků a ředitelů odborů MZV a také zhruba polovina velvyslanců, působících v době Pražského jara.

Koncem roku 1971 byl JM ve funkci nahrazen B. Chňoupkem (viz), zastávajícím předtím krátce úřad velvyslance v SSSR, i když původním pretendentem na jeho úřad byl zřejmě F. Krajčír (viz), do té doby velvyslanec v NDR. JM, který byl již od r. 1969 členem FS (jako poslanec SN), byl podobně jako další exministr zahraničí, V. David (viz) ještě r. 1971 zvolen do předsednictva FS a současně jmenován předsedou Čs. skupiny Meziparlamentní unie a později, od r. 1971 členem jejího výkonného výboru. Při naplňování těchto funkcí pak prakticky celé normalizační dvacetiletí podnikal řadu oficiálních návštěv v zahraničí, realizovaných v rámci meziparlamentních kontaktů. Od r. 1972 byl také členem předsednictva Čs. výboru pro evropskou bezpečnost a dalších podobných institucí, mj. též předsedou Československého výboru na obranu práv chilského lidu Jeho politická kariéra skončila definitivně poč. r. 1990, kdy rezignoval na mandát FS a stáhl se do ústraní.

 

A.: Archiv Parlamentu České republiky, volební období 1970–1990; Dokumenty k československé zahraniční politice, 1969–1971; kde jsou obsaženy jeho projevy v FS a také proslovy na VS OSN v New Yorku v tomto období.

Lit.:  Encyklopédia Slovenska, svazek III., Bratislava 1979.

J. Dk. + S. Mk.

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 485 - 486