Po absolvování střední školy ve svém rodišti (maturita 1965) vystudoval angličtinu, španělštinu a později i francouzštinu na Univerzitě Palackého v Olomouci (absolutorium 1970), poté čtyři roky vyučoval češtinu a československé reálie ve studijním středisku zahraničních studentů Univerzity 17. listopadu v Holešově. K 1. 8. 1974 byl přijat na MZV a po praxi v 6., ABO byl od 1. 10. 1975 vyslán jako překladatel na čs. velvyslanectví v Londýně. Po předčasném odvolání v důsledku emigrace příbuzného (srpen 1977) byl zařazen do odboru evropských socialistických států (2. TO), od 1. 9. 1980 pak krátce pracoval v sekretariátu náměstka D. Spáčila (viz). Od ledna 1982 působil pět let v hodnosti II. (později I.) tajemníka na velvyslanectví v Bukurešti, po návratu byl opět tajemníkem v 2. TO. K 30. 11. 1990 byl vyslán jako nový chargé dʼaffaires do Albánie (střídal zde A. Šimkoviče /viz/), k 9. 4. 1991 byl pak povýšen na velvyslance, prvního čs. zástupce v Tiraně v této hodnosti od poč. 60. let. V Albánii působil do ledna 1993, další tři roky pak pracoval v 1., východoevropském odboru českého MZV. Z diplomacie odešel v důsledku redukování počtu zaměstnanců čs. zahraniční služby k 31. 3. 1996. V současné době působí jako překladatel, vedle četných spisů beletristických (historických i humorných, např. Pelhama Grenville Wodehouse) se podílel i na překladu dvou svazků Dějin Evropy pro nakl. Vyšehrad, naposledy přetlumočil thriller J. Carlsona Válka s pandemií (2010).

 Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 729 - 730