Pocházela z početné rodiny okresního soudce, po absolvování jičínského lycea vystudovala češtinu a francouzštinu na FF české univerzity (absolutorium 1915), později studovala i na Sorbonně (PhDr. 1915). Od r. 1914 vyučovala na lyceu v Jičíně, v l. 1917-19 pracovala jako úřednice v Živnobance, od listopadu 1919 pak působila až do svého penzionování (1953) jako první žena ve funkci konceptního úředníka na MZV. Ještě na přelomu let 1919-20 byla vyslána na čs. legaci v Budapešti, od října 1920 pracovala ve tvořící se politické sekci, od března 1922 pak v knihovně MZV. Byla činná i literárně, mj. pravidelně přispívala do Zahraniční politiky (kam psala komentáře o vývoji Číny) a do Národnostního obzoru, ve 30. letech byla předsedkyní tzv. Ženské Malé dohody a také generální sekretářkou české ženské pobočky FIDAC. V březnu 1929 byla jmenována ministerským komisařem (1931 vrchním ministerským komisařem), od r. 1936 pracovala v kabinetu ministra K. Krofty (viz), od dubna 1938 jako odborový rada. Po okupaci byla převedena na protektorátní ministerstvo sociální a zdravotní správy a později (1943) do archivu ministerstva vnitra. Jako vyšší úřednice byla nucena se zúčastnit i některých „aktivistických“ podniků, např. v rámci tzv. Národní rady české, angažovala se ovšem i v levicově orientovaném odboji, mj. v tzv. revolučním hnutí žen a Ženské národní radě (a její bratr Karel Malínský byl r. 1942 popraven). Od října 1946 pracovala opět na MZV, byla povýšena na vrchní odborovou „radovou“, byla také předsedkyní komise pro trestání provinění proti národní cti při ZNV v Praze. Jako členka sociální demokracie zůstala na MZV i po únoru 1948, od r. 1950 pracovala v administrativním odboru a v dubnu 1953 odešla po 34 letech služby do penze.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 153