Pocházel z rodiny horníka a později komunistického poslance a senátora. Po absolvování měšťanky vypomáhal v redakci regionálního komunistického listu, pak jako praktikant ve Všeobecném komun. družstvu v Ústí, už od r. 1930 byl členem KSČ. Od r. 1932 pracoval v pražské Velkonákupní společnosti družstev (později VDP), kde nakonec působil až do r. 1950, naposledy jako krajský ředitel. V l. 1935-37 vystudoval externě VŠ pedagogickou, kde ho učili mj. Z. Nejedlý a také V. Koubek (viz). Od r. 1950 byl generálním ředitelem Centrokomise, společnosti pro dovoz a vývoz potravin, z tohoto titulu již tehdy vedl četná jednání v Maďarsku, Rumunsku, ale také např. v Barmě. Od března 1955 byl téměř tři roky jedním z náměstků ministra zahraničního obchodu, od února 1958 byl pak přijat na MZV. Od dubna 1958 působil jako velvyslanec v Albánii, odkud byl odvolán koncem r. 1961 po odklonu vedení tamní komunistické strany od SSSR. Po návratu pracoval nejprve na 2., východoevropském odboru, od září 1962 byl pak téměř tři roky velvyslancem ve Finsku. Po skončení mise v Helsinkách byl krátce přidělen na 4., německý odbor, od září 1966 pak zastával funkci velvyslance v Norsku, formálně akreditovaného i na Islandu. V srpnu 1968 náležel k menšině čs. titulářů, kteří podpořili vstup vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR, v Oslu dokonce – na místo dokumentů přijatých od čs. vlády – distribuoval prohlášení TASS. Brzy po návratu z Norska (prosinec 1969) byl jmenován ředitelem Čs. ústavu zahraničního, již v červnu 1971 se však vrátil do MZV a od září 1971 působil jako velvyslanec na Srí Lance. Misi v Colombu (kde mj. podporoval tamní komun. hnutí) skončil v květnu 1976, k 31. 8. téhož roku byl pak penzionován.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 481