V r. 1930 zakončil studium na obchodní škole a nastoupil do Státní spořitelny v Banské Bystrici. V době slovenského štátu byl zapojen do opozičních aktivit, zúčastnil se příprav SNP a podílel se také na vytváření revolučních NV. Po osvobození pracoval nejprve opět ve slovenské spořitelně v Bratislavě, 1948-1950 ve Slovenské radě družstev, později byl oblastním ředitelem Státní banky československé v Bratislavě. V květnu 1950 se stal pověřencem financí, r. 1954 předsedou slovenské plánovací komise, současně byl prvním místopředsedou Sboru pověřenců. Jeho další politický vzestup začal po zvolení do ÚV KSS na jejím X. sjezdu v r. 1953; v l. 1958-66 byl členem ÚV KSČ, díky kritice A. Dubčeka však již koncem dekády nebyl do tohoto orgánu zvolen a dočasně skončil jako ministr – předseda Ústřední komise lidové kontroly, poté následovalo jeho „odložení“ do čs. diplomacie. Ještě v červnu 1967 byl jmenován velvyslancem v Bulharsku, kde také prožil invazi vojsk pěti spojenců v čele s SSSR do Československa, proti níž jako odpůrce Dubčekových reforem odmítl u sofijské vlády protestovat. Poč. r. 1969 byl přeložen ve funkci velvyslance do Řecka (se současnou akreditací i pro Kypr), odkud byl však již r. 1970 odvolán, částí stranického aparátu v čele s V. Biľakem byl dokonce absurdně obviněn ze spolupráce s francouzskou tajnou službou. PM se v následujícím období snažil o svou stranickou „rehabilitaci“, r. 1974 byl však naopak vyloučen z řad KSS, co v následujícím roce potvrdila i Ústřední revizní komise.  

Lit: Miroslav LONDÁK, Pavol Majling, in: Jozef PEŠEK (ed.), Aktéry jednej éry. Prešov, 2003, s. 224–226.

S. Mk.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 479