Vystudoval gymnázium (1907) a následně hospodářskou akademii v Táboře, poté PrF české univerzity v Praze (JUDr. 1914), od podzimu 1914 pracoval nejprve jako právní praktikant u místodržitelství a posléze jako koncipista u okresní politické správy na Smíchově. Po vzniku republiky se stal nejprve úředníkem ministerstva zemědělství, resp. právě založeného Pozemkového úřadu, odtud pak v říjnu 1920 přešel do diplomatické služby. Začínal jako místokonzul, respektive (od r. 1922) jako konzul II. třídy u generálního konzulátu v Paříži, od dubna 1925 do června 1928 pak pracoval ministerský tajemník a později odborový rada v administrativní (V.) sekci MZV. Od 1. 7. 1928 do konce října 1935 byl čs. konzulem v Krakově, po návratu do Prahy pak vedl tzv. církevně-politické oddělení politické sekce MZV (odd. II/7), jež  do jehož náplně náležela realizace tzv. modu vivendi mezi ČSR a Vatikánem. Poč. r. 1939 byl vybrán za nového diplomatického zástupce (chargé d’afaires e. p.) ve Finsku, kam měl odjet koncem března t. r., něm. okupace však tento záměr znemožnila. Po likvidaci čs. zahraniční služby byl přeřazen do protektorátního ministerstva zemědělství, kde dočasně vedl jedno z oddělení, pro konflikty s Němci r. 1942 byl však degradován a byla mu zabavena část majetku. V květnu 1945 se vrátil do diplomacie, byl povýšen na ministerského radu a v srpnu 1946 se stal prvním (a na dlouhá desetiletí také posledním) řádným vyslancem ČSR ve Vatikánu, kde sloužil do konce roku 1948 (a úřad následně vedl již jen chargé d’affaires I. Rath). V únoru 1949 pak byl penzionován.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 152