Původně se vyučil strojním zámečníkem, od r. 1918 v této profesi pracoval nejprve v Novém Bydžově, později v Ústí n. Orlicí. Náležel k zakládajícím členům KSČ, od r. 1829 byl členem jejího ÚV, v l. 1928-30 také tajemníkem tzv. Rudých odborů. V l. 1930-31 absolvoval Mezinárodní leninskou školu v Moskvě, po návratu pracoval nejprve v Ústředním svazu potravinových odborů a následně v Národní odborové ústředně zaměstnanecké. V době okupace se zúčastnil komunistického odboje, po osvobození se stal vedoucím odboru potravinářských odborů na ÚRO. Aktivně se zúčastnil komunistického převratu v únoru 1948, mj. se podílel na „očistě“ ministerstva sociální péče. V l. 1950-51 byl ředitelem společnosti Oleaspol, poté náměstkem ředitele Koospolu, odkud byl však fakticky odvolán pro absolutní nekompetenci. K 1. 6. 1955 byl nicméně přijat na MZV a po přípravě na odboru ELD byl k 1. 11. t. r. jmenován generálním konzulem ve Štětíně, kde pak působil až do května 1960. K 1. 6. 1960 odešel do penze.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 478