Vyrůstal v dělnické rodině, hned po absolvování měšťanky začal sám pracovat jako pomocný dělník v Karlově Huti, kde se vyučil strojním zámečníkem; až mnohem později, v l. 1960-63, absolvoval VŠP při ÚV KSČ. Ač byl za protektorátu členem Mladého Národního souručenství, hned r. 1945 vstoupil do KSČ. Po voj. službě byl v říjnu 1950 přijat na MZV a působil zde až do března 1990. V l. 1951-52 absolvoval Dělnickou diplomatickou školu, poté byl referent pro Indii v ABO, 1953-55 působil jako kulturní a tiskový atašé na velvyslanectví v indickém Dillí. Po návratu se stal referentem pro Indonésii v AO a od 1. 2. 1957 byl do 31. 7. 1960 přidělen jako velvyslanecký tajemník na ZÚ v Djakartě, který 1958-59 vedl jako chargé dʼaffaires. Po následných studiích na VŠP byl jmenován vedoucím skupiny pro jihovýchodní Asii v 8., asijském odboru a od září 1965 až července 1970 působil znovu jako rada II. tř. na velvyslanectví v Djakartě, jež r. 1970 (po odvolání velvysl. J. Lišky /viz/) opět vedl jako chargé dʼaffaires. Od října 1971 do prosince 1974 byl nejprve zástupcem vedoucího a posléze vedoucím 7. TO, od ledna 1975 do listopadu 1981 pak zastával funkci velvyslance v Indonésii, jenž současně reprezentoval ČSSR i u vlád Malajsie, Austrálie a Nového Zélandu. Po návratu působil znovu v asijském odboru, který v r. 1986 řídil. Od června 1986 do února 1990 byl posledním komunistickým velvyslancem v Íránu, kde mj. připravil státní návštěvu ministerského předsedy L. Adamce v Teheránu r. 1989. Vzápětí po návratu byl penzionován.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 478 - 479