LUKEŠ Karel
(25. 12. 1899, Most – 19. 7. 1976, Praha)
Pocházel z hornické rodiny, musel vyrůstat u příbuzných; po měšťance se vyučil holičem, další vzdělání získal až v l. 1928-31 na Mezinárodní leninské škole v Moskvě. Náležel k zakládajícím členům KSČ, od r. 1925 se živil jako činovník ve stranickém aparátu a ve struktuře komunistických odborů v Praze. Brzy po návratu z Moskvy se stal oblastním tajemníkem KSČ v Ostravě, od r. 1936 pracoval v sekretariátu ÚV, po Mnichovu se stal dočasně úředníkem sovětského ZÚ v Praze. V prvních letech tzv. protektorátu žil v ilegalitě a spolupracoval s komunistickým podzemím, v l. 1942-45 byl vězněn v KT Mathausen. Po osvobození byl nejprve vyslán organizovat KSČ na nově osidlované Karlovarsko, od listopadu 1945 pracoval na ÚV KSČ, odkud po únoru 1948 přešel na ÚRO. Na MZV byl přijat k 1. 9. 1951, nejprve na odbor A VI, poté na odbor A IV, již v listopadu t. r. byl schválen do funkce vyslance v Dánsku. V Kodani působil od ledna 1952, práce na ZÚ se však prakticky nezúčastňoval (chod úřadu obstarával III. tajemník), navíc měl problémy díky obtěžování sekretářek. V listopadu 1954 byl odvolán a podroben tzv. stranickému disciplinárnímu řízení, formálně ale zůstal na ZEO. Z MZV musel odejít k 1. 6. 1955, avšak nalezl uplatnění na ministerstvu potravinářského průmyslu.
Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 474