Absolvoval gymnázium (1910), poté studoval práva na české (Karlově) univerzitě, v důsledku války zakončil PrF až r. 1920 (JUDr.). Od června 1914 byl nucen sloužit v rakousko-uherské armádě, již v prosinci t. r. však upadl v Srbsku do zajetí, od května 1918 pak sloužil v čs. legiích v Itálii (u 33. pluku). Do června 1920 sloužil v čs. armádě, poté přešel (jako ministerský koncipista) do formující se diplomacie. Již na podzim 1920 působil krátce u repatriační mise ve Vídni, po té pracoval (jako legační atašé) v politické sekci MZV, od dubna 1923 do října 1927 byl přidělen jako legační taj. II. třídy u čs. vyslanectví v Bernu. Po návratu ze Švýcarska pracoval jako ministerský komisař v prezídiu MZV, v té době publikoval také sérii vzpomínkových prací o svém zajetí a účasti v odboji v Itálii. Od ledna 1930 byl do října 1935 legačním tajemníkem I. třídy u vyslanectví v Paříži. Po návratu pracoval až do okupace jako odborový rada v ústředí, v jeho údajně zamyšleném odchodu do exilu mu zabránilo zranění. Od léta 1939 byl přeřazen na ministerstvo sociální a zdravotní správy, v červnu 1942 byl pak jako „legionář“ předčasně penzionován. Koncem války se zúčastnil květnového povstání na Českobrodsku, v červenci 1945 byl pak reaktivován a brzy povýšen na ministerského radu. Od listopadu 1947 zastával funkci generálního konzula v Londýně, na příkaz k návratu reagoval koncem května následujícího roku rezignací (po němž následovalo propuštění ze služeb MZV). Zúčastnil se i počátečních aktivit částí poúnorového exilu.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s.  147