Vyrůstal v rodině státního úředníka (jeho otec Otakar Liška byl za války popraven). Vystudoval gymnázium (maturita 1943), poté pracoval jako pomocný dělník u Baťů a následně ve Waltrovce v Praze, v letech 1945-49 pak vystudoval PrF UK (JUDr.). Od r. 1945 byl členem sociální demokracie, po sloučení levice zůstal v KSČ. Po studiích pracoval krátce jako statistik u n. p. Pramen, od června 1951 do října 1960 sloužil jako vojenský prokurátor u vyšší vojenské prokuratury (a dosáhl hodnosti pplk.). V l. 1960-61 působil krátce jako právník na Ministerstvu strojírenství a odtud v březnu 1961 přešel na MZV. Začínal jako referent v 10., africkém odboru, kde se brzy stal vedoucím skupiny pro země střední Afriky, od března 1963 do konce r. 1965 pak zastával funkci prvního velvyslance ČSSR v Nigérii. Po skončení mise v Lagosu byl poč. ledna 1966 jmenován zástupcem vedoucího afrického odboru; od září 1967 do července 1969 byl působil jako velvyslanec v Indonésii, kde mj. zažil sovět. invazi do ČSSR. Stavěl se ostře proti okupaci (za což byl některými spolupracovníky především z řad rezidentury denuncován), po návratu také otevřeně varoval před praxí padesátých let. Díky těmto postojům byl v únoru 1970 nucen z FMZV odejít ke Krajskému sdružení advokátů; jediným zadostiučiněním zůstalo vysouzení části neproplacené mzdy po návratu z Djakarty. Po odchodu do penze se přestěhoval do Kladna.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 468 - 469