LÍPA Jaroslav
(22. 8. 1886, Jičín – 9. 8. 1966, Praha)
Po absolvování pražské obchodní akademie (1904) pracoval v l. 1906-14 jako úředník Ústřední banky českých spořitelen. Od léta 1914 musel sloužit v rakousko-uherské armádě, v září 1916 byl na italské frontě zajat, ale již koncem t. r. se přihlásil do vznikajících čs. jednotek v Itálii a posléze byl zařazen do 31. čs. pluku. Hned v říjnu 1918 se stal úředníkem vznikajícího čs. zastupitelského úřadu v Římě a v čs. diplomacii pak zůstal až do r. 1948. Od ledna1920 do r. 1923 byl prvním čs. konzulem v Miláně, po následné krátké službě v ústředí potom působil od prosince 1923 pět roků jako legační rada II. třídy vyslanectví ČSR ve Washingtonu. Mezi lednem 1929 a červnem 1932 pracoval opět v MZV, kde byl jako vrchní odborový rada zařazen do 1. oddělení politické sekce, od 1. 8. 1932 byl pověřen vedením legace v Rize jako chargé d’affaires e. p. (titulář sídlil ve Varšavě), kde zůstal i jako první řádný vyslanec ČSR v Lotyšsku mezi červencem 1935 a červnem 1938. Od července 1938 až do německé okupace působil jako vyslanec v Jugoslávii, kde zůstal i po té, co byl v březnu 1939 nucen vydat úřad německému vyslanci, a kde se mohl podílet na organizování čs. odboje. Po německém útoku na Jugoslávii v dubnu 1941 se mu podařilo přes Řecko, Turecko a Palestinu dostat do Londýna, kde se stal vedoucím referátu tamního MZV pro Balkán a Přední Východ. Od září 1941 byl současně akreditován jako vyslanec u exilové jugoslávské královské vlády a ještě na jaře 1945 byl jmenován čs. vyslancem u Titovy vlády komunistické, již v létě 1945 však byl odvolán i pro svoji kritiku nového bělehradského režimu. Od září 1945 působil jako odborový přednosta v MZV, odkud byl propuštěn po komunistickém převratu již 4. 3. 1948. V 50. letech byl jistou dobu vězněn.
Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 144