Po absolvování mladoboleslavského gymnázia (1897) a studia konzulární akademie ve Vídni (1902) působil od r. 1903 až do konce první světové války v rakousko-uherské konzulární službě, především v různých destinacích na Balkáně. Začínal jako konzulární atašé v tehdy ještě tureckém Uesküb (dnes makedonské Skopje), v l. 1904-06 byl vicekonzulem v Prizrenu, poté Scutari, 1910-11 opět ve Skopji. Od ledna 1911 vedl konzulát v albánském Drači (Durazzo), pak ve Valoně (1912-13), před válkou působil v Prizrenu, odkud byl útoku na Srbsko přeložen opět do Drače. R. 1915 byl přidělen k rakousko-uherské kontrolní komisi v Albánii a od dubna 1916 byl posledním rakouským konzulem ve Skadaru. Od února 1919 do srpna 1938 působil v diplomacii první ČSR. Na rodící se čs. MZV byl přijat jako ministerský tajemník, od listopadu 1919 do září 1921 vedl jako legační rada (a současně chargé d’affaires) ZÚ v Budapešti, kde mj. prožil první karlistický puč, pak byl do prosince 1922 generálním konzulem v Bělehradě. Mezi prosincem 1922 a lednem 1926 pracoval jako ministerský rada v ústředí, kde vedl první oddělení administrativní sekce (odd. V/1), pak byl do října 1929 generálním konzulem (a současně faktickým diplomatickým zástupcem) v Argentině. Od listopadu 1929 byl nejprve zástupcem přednosty administrativní sekce ministerstva J. Starcha (viz), po jeho odchodu do New Yorku (leden 1934) byl až do penzionování k 30. 7. 1938 přednostou tohoto odboru.

Lit.: Jan ŽUPANIČ – Václav HOŘČIČKA – Hana KRÁLOVÁ, Na rozcestí. Rakousko-uherská zahraniční služba v posledních letech existence monarchie. Praha 2009, s. 144–145.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s.  142