Po absolvování gymnázia v Místku a pedagogického ústavu v Ostravě (1908) studoval filozofii a přírodní vědy na FF české univerzity, od r. 1914 pak ve studiích pokračoval v Ženevě (PhDr. 1919), kde se také zapojil záhy do prvního čs. odboje. Již od ledna 1915 plnil funkci taj. Čs. kanceláře v Ženevě, později se stal vedoucím jejího konzulárního odd., po vzniku ČSR se podílel na organizování čs. legace ve švýcarské metropoli Bern, kde pak zůstal až do července 1922 jako legační tajemník.  Po návratu Prahy pracoval nejprve v šifrovém odd. MZV, poté v kabinetu E. Beneše (viz), od března 1926 byl přidělený jako konzul II. tř. (od t. 1931 konzul I. tř.) na generální konzulát v New Yorku. Koncem r. 1932 byl přeložen do Prahy a následně pracoval jako odborový rada (později vrchní odborový rada) v administrativní sekci MZV (odd. V/1). K 1. 7. 1937 byl jmenován konzulem ve Štrasburku a zde také zůstal i po německé okupaci českých zemí. Konzulát udržel až do německého vpádu do Francie na jaře 1940, poté se přesunul nejprve ke štábu čs. vojska v Béziers, kde zůstal i po francouzské kapitulaci. V l. 1940-42 zde fungoval jako neoficiální spojka mezi čs. exilovou vládou a režimem ve Vichy, od konce r. 1942 žil v anonymitě v Aurillac. Po osvobození Francie odjel do Londýna a krátkou dobu vedl administrativní sekci tamního exilového MZV. Od listopadu 1945 pracoval v obnoveném MZV v Praze (1946 byl povýšen na ministerského radu), národně soc. strana (byl členem od r. 1936) ho delegovala do kárné komise MZV. Poč. r. 1948 byl uvažován za nového vyslance ve Vídni, po komunistickém převratu ale zůstal jako úředník v administrativní sekci a v říjnu 1949 byl dán na dovolenou s čekatelným; koncem téhož roku byl pak penzionován.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 141