Absolvoval gymnázium (1906), poté začal studovat PrF české univerzity. Od poč. r. 1912 pracoval jako koncipient v advokátní kanceláři, v březnu 1914 se stal úředníkem okresního výboru ve Strakonicích, již v létě t. r. musel ale narukovat do rakousko-uherské armády. Záhy byl zajat Srby, s jejich armádou také v l. 1915-16 absolvoval ústup přes Albánii na Korfu a odtud se později dostal do Itálie, kde se zapojil do čs. odboje. V dubnu 1918 vstoupil do čs. legií, později se stal (již jako mjr.) pobočníkem velitele legií generála  A. Grazianiho a později šéfa italské vojenské mise v ČSR generála L. Piccioneho. Z armády do diplomacie byl přijat poč. r. 1920, brzy byl jmenován vicekonzulem a již od května 1921 byl přidělen na generální konzulát v Terstu jako konzul II. třídy a zástupce přednosty úřadu. Od července 1925 do podzimu 1927 působil jako konzul v italském Miláně, poté pracoval v ústředí, v oddělení sociální péče administrativní sekce (odd. V/3). V srpnu 1933 byl jmenován konzulem v Curychu a působil zde až do konce republiky, přičemž v květnu 1938 byl jeho úřad povýšen na generální konzulát. V březnu 1939 vydal v odvislosti od postoje vyslance v Bernu B. Štréra (viz) svůj úřad Němcům a vrátil se do protektorátu, kde byl později (jako bývalý legionář) r. 1941 poslán do předčasné výslužby. V r. 1945 se již do diplomacie nevrátil a působil jako přednosta okresního úřadu ochrany práce v Havlíčkově Brodě. MZV nechalo vyšetřovat jeho postup r. 1939, koncem r. 1947 však na soudní vymáhání vzniklé škody rezignovalo.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 140