Po absolvování gymnázia vystudoval PrF české univerzity v Praze, studia mohl dokončit až po první světové válce (JUDr. 1919); od října 1919 pak pracoval téměř dvacet let nepřetržitě v diplomacii meziválečného Československa. Již od prosince 1920 byl přidělen jako zástupce prvního čs. konzula v indické Bombaji, později pracoval v ústředí, v prvním oddělení národohospodářské sekce (a v červenci 1928 byl jmenován odborovým radou). Od října 1930 do března 1934 byl konzulem v Šanghaji, po návratu do Prahy byl jako vrchní odborový rada zařazen opět do národohospodářské sekce ministerstva. V červenci 1937 byl vyslán do Peru, aby tu vedl nově zřízené vyslanectví jako chargé d’affaires en pied. V březnu 1939 však svůj úřad vydal Němcům (jedním z důvodů bylo zřejmě i jeho vážné onemocnění) a vrátil se do protektorátu, kde po likvidaci čs. zahraniční služby nalezl uplatnění v ministerstvu obchodu. Po obnově Československa se stal úředníkem ministerstva průmyslu, jeho postup v Limě byl sice vyšetřován, ale bez konečného výsledku. Po komunistickém převratu r. 1948 byl perzekvován (r. 1949 byl mj. propuštěn z ministerstva) a posléze r. 1952 nuceně vystěhován z Prahy do pohraničí, ještě r. 1960 mu byla snížena penze. Dožil v Brtnicích u Rumburku, odkud se ještě r. 1967 marně domáhal své rehabilitace.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 139