Pocházel ze slovenské evangelické rodiny, po gymnáziu vystudoval uherskou „nautickou“ akademii v Rijece (1899), začal sloužit jako lodní důstojník. Po získání diplomu kapitána dálné plavby (1905) nalezl uplatnění jako kapitán u nejprve u námořní společnosti Adria, později (1907-14) u společnosti Levante. Počátkem 1. světové války byl s lodí Attila internován v Británii, po repatriaci pak od poč. r. 1916 sloužil až do konce války jako důstojník v rakousko-uherském válečném námořnictvu. Po vzniku ČSR se ucházel o uplatnění na čs. ministerstvu obchodu, od dubna 1920 pak až do penzionování působil v čs. diplomacii. První zkušenosti získal jako vicekonzul u generálního konzulátu v New Yorku (1920-21), po té pracoval téměř tři roky v ústředí, mj. v pasové kanceláři. Od dubna 1924 byl nejprve vicekonzulem, od června 1928 do července 1932 pak konzulem v rumunské Galaci. Po návratu z Rumunska působil více než tři roky v ústředí (1934: odborový rada), od října 1935 byl přidělen jako legační tajemník I. třídy k čs. vyslanectví v Buenos Aires. V Argentině setrval i po německé okupaci českých zemí a od ledna 1941 zde působil jako polooficiální zástupce čs. exilové vlády nejprve pro Uruguay, posléze i pro Bolívii a Paraguay. Po osvobození zůstal nejprve jako legační rada na ZÚ v Buenos Aires, v prosinci 1945 byl pak pověřen vedením obnoveného vyslanectví v Peru. K 1. 7. 1946 byl však odvolán do Prahy a již v září t. r. (v hodnosti vrchného odborového rady) penzionován.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 138