Vystudoval historii na univerzitách v Praze, v Paříži a Bonnu (PhDr. 1903), od r. 1903 pak působil nejprve jako asistent historické semináře, později (1911) soukromý docent a od r. 1918 jako mimořádný (1919 řádný) profesor FF české univerzity. Jako historik byl značně ovlivněn románským, především francouzským a španělským prostředím, jeho práce zachycovaly osobnosti a problémy od středověku po XIX. století (monografie Matěji z Janova /1905/; Jindřich IV. a Evropa v letech 1609 a 1610 /1909-1911/). Jako expert na románskou oblast byl koncem r. 1919 přijat do čs. diplomacie a od ledna 1920 do poč. roku 1925 působil jako první řádný vyslanec ČSR v Itálii. V Římě zažil mj. etablování fašistického režimu B. Mussoliniho, za ČSR podepsal smlouvu o přátelství z května 1924 a snažil se také sám přispět k udržení pozitivních vztahů mezi oběma zeměmi. Od února 1925 do poloviny r. 1927 působil jako vyslanec v Brazílii, akreditovaný zpočátku též v Argentině, po krátkém působení v Praze pak od listopadu 1927 vedl do podzimu 1933 vyslanectví ve Španělsku, kde prožil mj. pád monarchie a vznik druhé republiky r. 1931. V důsledku úsporných opatření byl v r. 1933 z Madridu odvolán do MZV, kde pak organizoval tzv. iberoamerickou tiskovou službu. Od června 1935 do svého formálního penzionování poč. r. 1939 vedl vyslanectví v Mexiku, kdy současně reprezentoval ČSR v řadě menších středoamerických republik (Guatemala, Honduras, Nicaragua). V rámci svých misí se vždy snažil přispět i k rozvoji kulturních vztahů ČSR s příslušnými státy, o nichž naopak psal řadu populárních i specializovaných prací pro českého čtenáře (La Cechoslovachia e l´Italia /1925/; O Španělsku /1928/; Jižní Amerika. Přehled hospodářský a obchodní, /1935/; aj.). V době německé okupace po r. 1939 působil ve prospěch obnovy ČSR v USA, kde také vyučoval o středoevropských problémech na několika univerzitách (Iowa, Yale), z osobních důvodů však zůstal mimo hlavní proud odboje. Po válce se do ČSR vrátil jen krátce (vydal tu jednu z prvních prací o nedávno vzniklé OSN (Organizace Spojených národů /1948/), po komunistickém převratu pak zůstal trvale v USA, kde nadále působil v tamním univerzitním prostředí. Z jeho rozsáhlých pamětí vyšla zatím časopisecky jen část, věnovaná působení ve fašistické Itálii (Czechoslovakia and Italy: My negotiations with Mussolini, Journal of Central European Affaires 1953-1955), jejich kritické vydání se nyní připravuje.

 

A: Hoover Institution Archives, Stanford, Kybal Collection; Národní archiv, Praha pozůstalost V. Kybala.

Literatura: J. DEJMEK, Vyslanec Československa v románském a ibero-americkém světě. (Vlastimil Kybal). In: Mezinárodní politika, 17, 1993, č. 8, s. 28–30; Ivo BARTEČEK, Vlastimil Kybal. Od historických studií k dílu diplomatickému. In: Pocta Josefu Polišenskému. Olomouc 1996, s. 20–28; Jaroslav HRDLIČKA, Vlastimil Kybal a Univerzita Karlova. Brno 1997; TÝŽ, Vlastimil Kybal doma a v exilu. Peruc 2001. Výběrová bibliografie prací V. Kybala byla otištěna jako příloha k reedici jeho spisu Svatá Anežka Česká. Brno 1999, s. 219–304.

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 136