Pocházel z rodiny železničáře, vystudoval práva na PrF UK (JUDr. 1928) a po absolvování právní praxe pracoval u různých advokátních firem v Kutné Hoře, Českých Budějovicích, posléze vedl vlastní advokátní kancelář v Čáslavi. Za války se zúčastnil domácího občanského odboje (již před r. 1939 byl aktivistou Sokola), r. 1945 vstoupil do KSČ a po volbách v květnu 1946 se stal předsedou ONV Čáslav. V l. 1948-49 pracoval jako šéf právního odboru n. p. Svit ve Zlíně, krátce byl též krajským taj. KSČ v Gottwaldově (dnes Zlín), pak pracoval u podniků ZO (spol. EXICO), v jejichž službách cestoval i na Západ. Od října 1951 až do svého penzionování r. 1969 pak působil v čs. diplomacii. V březnu 1952 se stal prvním čs. konzulem v Indonésii (v Djakartě), kde suploval dosud neexistující legaci. Od září 1953 pracoval v AO MZV (r. 1954 byl ustaven vedoucím oddělení pro Blízký východ AO/2), od října 1955 do podzimu 1959 pak zastával funkci vyslance v Turecku. Po návratu do Prahy byl nejprve zařazen v 9., blízkovýchodním odboru, později, od 1. 10. 1962, byl jmenován zástupcem vedoucího 8., AO. Od září 1963 do srpna 1968 působil jako velvyslanec v Etiopii, odkud byl odvolán krátce před sovět. invazí. K 31. 12. 1969 byl penzionován. V diplomacii později působil i jeho syn Jaroslav Kvaček jun. (nar. 1932), viz.

 

Lit.: Jan DVOŘÁČEK, Československo-etiopské vztahy 1955–1974. Pardubice 2009.

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 458