Absolvoval reálku a obchodní akademii v Plzni (1905), poté studoval ještě národní hospodářství na Haute École Politique v Paříži a také orientální jazyky. Od r. 1906 pracoval u filiálky Živnobanky v Pardubicích, v l. 1909-11 si prohluboval praxi u banky Crédite Lyonais. Po návratu pracoval až do poč. r. 1920 v Průmyslové bance, v l. 1915-17 musel sloužit v rakousko-uherské armádě. V únoru 1920 vstoupil do čs. diplomacie a působil tu pak téměř tři dekády. Začínal jako obchodní atašé na vyslanectví v Římě, kde pracoval téměř deset let; po krátkém působení v ústředí, v odd. „B“, byl v letech 1933-36 legačním tajemníkem vyslanectví v Jugoslávii. Od června 1936 byl konzulem v Casablance v tehdejším francouzském Maroku, kde zůstal i po nacistické okupaci a zapojil se do rodícího se odboje, v důsledku toho přišel ve vlasti o všechen majetek. Po vzniku MZV vlády v exilu v létě 1940 byl jmenován vedoucím jeho evakuačního a sociálního odd., od r. 1942 stálo v čele národohospodářského odboru ministerstva a podílel se mj. na vypracování expertíz, týkajících se ekonomických důsledků Mnichova (Hospodářské následky Mnichova, I-II). Koncem války byl navrhován na funkci prvního vyslance do Sýrie, ale nominace nebyla uskutečněna a po návratu byl zařazen jako ministerský rada opět do národohospodářské sekce obnoveného MZV. V květnu 1946 byl jmenován vyslancem v Íránu (Persii) se současnou akreditací v Iráku, po komunistickém převratu byl však v červenci 1948 odvolán. Nakonec zůstal v exilu, odjel do Velké Británie a posléze získal (údajně na přímluvu někdejšího místopředsedy čs. vlády P. Zenkla) azyl v USA, kde se také zapojil do aktivit exilových organizací.    

 

Lit.: Jožka PEJSKAR, Poslední pocta. Curych 1985, sv. II., s. 222–223.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 132