Pocházel z rodiny významného slovenského právníka, později činovníka agrární strany. Absolvoval gymnázium v Nagyköröson, poté studoval práva na univerzitách v Budapešti a v Paříži na Sorbonně (JUDr. 1919). Od října 1913 sloužil v rakousko-uherské armádě, hned v říjnu 1918 pak vstoupil do služeb čs. vládního delegáta ve Vídni a od té doby působil již trvale v čs. diplomacii, kde se postupně vypracoval k nejzkušenějším expertům na mezinárodní instituce. Byl členem čs. delegace na mírové konferenci v Paříži, po jejím skončení zůstal od října 1920 na čs. vyslanectví v Paříži jako legační tajemník II., resp. I. tř. V dubnu 1928 byl přijat v hodnosti legačního tajemníka do aparátu Společnosti národů v Ženevě, po návratu do Prahy pracoval již jako ministerský rada v ústředí. V březnu 1934 byl jmenován vyslancem v Nizozemí, kde pak působil více než čtyři roky do dubna 1938. Po návratu z Haagu byl nejprve k 11. 5. 1938 pověřen vedení politické sekce MZV a vzápětí jmenován také (jako diplomat slovenské národnosti) formálním zástupcem ministra zahraničí K. Krofty (viz), jímž zůstal až do restrukturalizace MZV a zřízení funkce státního tajemníka na podzim 1938. V čele politické sekce ministerstva však zůstal až do likvidace čs. diplomacie po německé okupaci českých zemí v březnu 1939 a v říjnu a listopadu 1938 se také zúčastnil řady klíčových jednání o změnách čs. hranic s Maďary a Poláky, jež také později vylíčil ve svých ne zcela dokončených memoárech. Později se mu podařilo emigrovat do Francie, kde se zapojil do formujícího se čs. odboje (předpokládalo se, že se stane polooficiálním zástupcem Čs. národního výboru v Itálii), po porážce Francie pak žil v ilegalitě až do srpna r. 1944. Po osvobození Francie byl opět přijat do služeb MZV čs. exilové vlády (jako jeho úředník se zúčastnil mj. zakládající konference OSN v San Francisku) a později na obnoveném MZV v Praze, již poč. r. 1946 byl jmenován mimořádným vyslancem a zplnomocněným ministrem na úřadu delegáta ČSR u tehdejšího sídla sekretariátu OSN v Londýně. V dubnu 1946 se stal jedním z náměstků gen. taj. OSN Trygve Lieho a s ním také brzy přesídlil do New Yorku; na svou funkci demonstrativně rezignoval až v září 1952. Poté se zapojil do aktivit čs. exilu, mj. i organizací pro pomoc politickým uprchlíkům.

 

Arch.: Hoover Institution Archives, Stanford, Kerno (Krno) Collection

Lit: Michal ŠULC, Z pamětí československého diplomata Ivana Krna. Práce z dějin akademie věd, ser. A, sv. 5, 1997, s. 133–170; Sylva SKLENÁŘOVÁ, Diplomatické vztahy Československa a Nizozemska v letech 1918–1948 a jejich představitelé. Hradec Králové 2010.

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 125