Po absolvování reálky (1905) vystudoval stavební inženýrství na ČVUT v Praze (Ing. 1910), poté krátce vyučoval na průmyslové škole v Pardubicích a od r. 1911 pracoval jako stavební inženýr u známé stavební firmy Kruliš. Hned v prosinci 1918 byl přijat jako vrchní stavební komisař na čs. ministerstvo veřejných prací, odkud přešel k 13. 10. 1920 na MZV. Jako legační tajemník I. tř. (od ledna 1928 vrchní odborový rada) byl jmenován ředitelem tzv. dopravního odd. národohospodářské sekce MZV (odd. IV/5) a v této funkci se mj. podílel v polovině dvacátých let na vyjednáváních o zřízení čs. svobodných přístavních pásem v Hamburku a také o sjednání prvních dohod o mezinárodních leteckých linkách (tato jednání popsal v r. 1928 v Zahraniční politice). V prosinci 1929 byl jmenován generálním konzulem v Terstu (kde nahradil E. Machatého /viz/), po více než pěti letech se pak k 1. 4. 1935 ujal vedení generálního konzulátu v Hamburku, kde působil až do německé okupace. Po likvidaci čs. diplomacie byl převeden na protektorátní ministerstvo veřejných prací, kde se stal přednostou národohospodářského odboru, později (po likvidaci MVP) byl převeden na ministerstvo dopravy a poč. r. 1945 dán do výslužby. Hned v květnu 1945 byl přijat zpět na MZV a ještě v říjnu 1945 byl jmenován generálním konzulem v Amsterodamu. Vedení tohoto úřadu byl zproštěn v lednu 1948 a hned po komunistickém převratu byl dán do výslužby, poté přešel do sekretariátu likvidující se Společnosti národů do Ženevy, kde působil do r. 1949, kdy se vrátil do vlasti.  

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 123