Vystudoval gymnázium (1913) a poté PrF české univerzity, kterou ovšem ukončil až po první světové válce (JUDr. 1922). Od června 1915 do ledna 1920 sloužil nejprve v rakousko-uherské a později v čs. armádě, k 15. 1. 1920 pak vstoupil do rodící se čs. diplomacie jako redaktor, později ministerský komisař (a posléze odborový rada) zpravodajské služby. Zpočátku pracoval ve zpravodajské sekci, od července 1924 do ledna 1929 byl přidělen generálnímu konzulátu v New Yorku, kde vedl tiskovou agendu. Po návratu působil opět ve zpravodajské sekci MZV, kde se mj. zabýval problematikou odzbrojovacích jednání, o kterých také napsal jednu z mála českých monografií (Světové odzbrojení jako problém technický a právní /1933/). Od července 1934 do února 1939 byl tiskovým radou vyslanectví ve Velké Británii, odkud se vrátil těsně před okupací ČSR. Byl převeden do tiskového odboru Prezídia ministerské rady, v červenci 1939 se mu však podařilo ujet na Západ a brzy se stal přednostou informační služby ministerstva zahraničí exilové vlády (od r. 1942 s titulem vyslanec). V březnu 1945 provázel prezidenta E. Beneše (viz) na jeho cestě do Moskvy a následně do Košic, už v dubnu 1945 byl však jmenován delegátem čs. vlády do Bukurešti a v říjnu t. r. usnesením vlády nominován prvním řádným poválečným vyslancem v Rumunsku, kde působil do ledna 1948. Po návratu se k 1. 2. 1948 stal přednostou prezídia MZV a zůstal jím až do jara 1949, kdy byl úřad reorganizován a JK dán k 1. 7. t. r. na dovolenou s čekatelným. V dubnu 1950 byl ještě z rozhodnutí (mezitím odvolaného) ministra V. Clementise (viz) jmenován expertem MZV pro zamýšlený Čs. ústav pro studium mezinárodních otázek, k jeho zřízení ale tehdy nedošlo a JK byl k 1. 12. 1951 dán definitivně do výslužby. Dožil za soustavné „pozornosti“ StB v Husinci u Řeže u Klecan.

 

Lit.: K. KOŘALKOVÁ, K československo-rumunským vztahům v závěru druhé světové války. Historie a vojenství 1967.

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 122