Pocházel z rodiny učitele, vystudoval reálné gymnázium v Kolíně a FF UK (PhDr. 1925), VŠ pedagogickou, a později ještě MU v Brně a ve Francii. Zabýval se dětskou psychologií a pedagogikou, spisy z těchto oborů i překládal, např. Differenciální psychologii od W. Sterna či Psychologii dítěte a pedagogiku experimentální od E. Cleparéda (1929). Po studiích učil jako suplent na první české reálce v Brně, od r. 1930 pracoval v knihovně ministerstva školství, již tehdy se také začal angažovat v řadách sociální demokracie. Za okupace byl od prosince 1939 až do osvobození vězněn Němci. V létě 1945 byl jmenován ministerským radou v ministerstvu školství a národní osvěty, jako zástupce sociální demokracie se také v l. 1945-46 několikrát zúčastnil kongresů socialistických stran v západní Evropě. Počátkem r. 1947 vstoupil do služeb MZV a v únoru 1947 byl jmenován prvním poválečným velvyslancem ve Velké Británii. V úřadu zůstal i po komunistickém převratu v únoru 1948, ačkoliv většina jeho podřízených včetně velvyslaneckého rady a generálního konzula M. Lokaye (viz) postavila proti novému režimu, rezignovala a zůstala v exilu. V srpnu 1949 byl sice z Londýna odvolán, k 1. 11. 1949 však byl jmenován prvním velvyslancem nového režimu v Indii. V rámci další čistky čs. diplomacie od „stoupenců“ V. Clementise (viz) byl počátkem roku 1951 z Dillí odvolán, tehdy však již požádal o azyl a zůstal v emigraci. Vzhledem k jeho postojům v době komunistickém převratu ovšem většina exilových špiček odmítla jeho účast ve vedení Rady Svobodného Československa a žil tedy v ústraní v Británii, ba r. 1956 údajně uvažoval o návratu do ČSR po vzoru L. Sychravy (viz).

 

Lit.: Jindřich DEJMEK, Československá diplomacie v únoru a v březnu 1948. ČČH 108, 2010, s. 70-114.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 122