Absolvoval gymnázium v Michalovcích (již tehdy se také zapojil do folklorního souboru Zemplín), následně vystudoval jednak VŠ ekonomickou, jednak PrF UKom, vedle toho studoval i operní zpěv. Po ukončení studií začal pracovat v Ústavu právní filosofie a v Ústavu teorie práva při SAV, v lednu 1954 byl pak přijat do čs. diplomacie. Po přípravě na odboru ELD byl přidělen jako III., později II. tajemník na čs. velvyslanectví v Budapešti, kde byl mj. spoluodpovědný za politické zpravodajství tohoto ZÚ a kde byl akreditován do března 1960. Po další službě v ústředí, většinou na 2., východoevropském TO, bel přeložen nejprve jako I. tajemník na OMO, v červenci 1965 pak v téže hodnosti na stálou misi ČSSR u orgánů OSN v Ženevě. V době Pražského jara se hlásil k A. Dubčekovi a k reformnímu proudu a k 1. 8. 1968 byl jmenován novým velvyslancem u tamních orgánů OSN, po sovětské invazi do ČSSR také otevřeně odsoudil agresi pěti států Varšavské smlouvy ve švýcarském rozhlase a televizi, což vedlo v říjnu 1969 k jeho předčasnému odvolání a brzy po návratu i k jeho propuštění z FMZV. V době normalizace pracoval nejprve v Čs. středisku pro ochranu a rozvoj životního prostředí v Bratislavě a od r. 1974 ve Slovenském hydrometeorologickém ústavu, po r. 1980 pak nalezl uplatnění v Ústavu radiologie a využití jaderné techniky v Košicích. Po revoluci v listopadu 1989 se vrátil v únoru 1990 do čs. diplomacie a od dubna 1990 působil do června 1992 opět jako velvyslanec ČSFR u organizací OSN v Ženevě. V červenci 1992 z FMZV odešel, spolupracoval však i nadále se strukturami OSN, mj. jako zvláštní poradce gen. tajemníků J. Péreze de Cuéllar a jeho nástupce Butruse-Butruse Ghálího pro otázky odzbrojení. Po návratu na Slovensko se angažoval jako předseda Správní rady Slovenského národního střediska pro lidská práva, byl také prezidentem Mezinárodní společnosti pro OSN na Slovensku. Přitom nadále vyučoval na PrF UKom a na Fakultě mezinárodních vztahů Ekonomické univerzity v Bratislavě a intenzivně publikoval studie z dějin a teorie diplomacie, mj. monografie: Letokruhy diplomacie (2003) a Kariérny diplomat (2007); vypracoval také návrh na zřízení Diplomatické akademie Š. Osuského v Bratislavě.

S. Mk. – J. Dk.

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 442 -443