Vystudoval gymnázium, poté pracoval jako pomocný učitel, posléze jako definitivní učitel na obecných školách na Ostravsku a v Hodoníně. Hned v r. 1945 vstoupil do KSČ, od r. 1947 studoval nejprve externě a v l. 1949-50 „řádně“ na PrF MU (1951 JUDr.). Už v červenci 1950 se stal úředníkem  MZO, v l. 1952-53 byl generálním tajemníkem Československého národního komitétu pro rozvoj mezinárodního obchodu. V r. 1953 se vrátil na MZO a od r. 1955 do r. 1958 působil jako obchodní přidělenec na čs. vyslanectví v syrském Damašku. K 1. 8. 1958 přešel do služeb MZV a od 1. 9. 1958 do srpna 1960 byl generálním konzulem opět v Damašku, což souviselo s dočasnou proměnou tamního ZÚ v souvislosti s tehdejším spojením Sýrie s násirovským Egyptem do Sjednocené arabské republiky. Od srpna 1960 do května 1962 byl vedoucím 9., blízko-východního odboru MZV, poté byl do června 1966 velvyslancem v tehdy již opět samostatné Sýrii. Po návratu do Prahy působil od července 1966 do ledna 1970 jako zástupce vedoucího 9. TO (vedoucím tehdy Č. Herold /viz/), r. 1967 provázel v této funkci náměstka V. Pleskota (viz) na cestě do Sýrie, kde bylo mj. jednáno o čs. pomoci po válce s Izraelem. Od února 1970 zastával až do prosince 1976 úřad velvyslance v Japonsku (v této funkci připravil mj. návštěvu ministra B. Chňoupka (viz) v Tokiu v r. 1973), od ledna 1974 byl jako první čs. velvyslanec akreditován též na Filipínách. Po návratu z Dálného Východu byl krátkou dobu začleněn v GS, pak (jako titulární velvyslanec) v Útvaru pro základní zahraničně-politické otázky (ZPO). Zde se stal expertem na problematiku KBSE a vedl mj. kolektiv, který o tom sepsal studii. Od 1. 8. 1980 do 30. 4. 1983 byl zástupcem vedoucího ZPO, k 30. 4. 1983 pak byl penzionován.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 440