Velkou část dětství strávil ve Francii, kam jeho rodiče odešli v době hospodářské krize za prací jako zemědělští dělníci. Po dosažení základního vzdělání začal pracovat v dělnických profesích na Slovensku, v l. 1946-49 pracoval v Jablonci n. Nisou. Už od mládí se angažoval v řadách KSS (členem se stal r. 1946), v l.  1949-52 absolvoval studium VŠPHV a poté začal působit jako „kádr“ ve stranickém aparátu. Nejprve pracoval na OV KSS v Nitře, v l. 1955-58 v ideologickém oddělení ÚV KSS, poté na pověřenectvu školství a kultury, v l. 1962-63 byl vedoucím odboru ideologie na KV KSS v Banské Bystrici. V l. 1963-66 absolvoval postgraduální studium na Akademii společenských věd při ÚV KSSS (získal titul CSc. historických věd), poté působil opět na ÚV KSS, v l. 1970-71 se stal jedním ze zástupců vedoucího OMP ÚV KSČ P. Auersperka (viz). Poč. 70. let byl tajemníkem ÚRO, současně se aktivně angažoval v tzv. prověrkových komisích. V r. 1971 byl poprvé „zvolen“ do Sněmovny národů FS a poslanecký mandát pak zastával tři následující volební období, do r. 1986, opakovaně byl také místopředsedou zahraničního výboru. V březnu 1986 byl zvolen členem ÚV KSČ, v únoru 1989 byl pak – v rámci proměn komunistického vedení – přesunut do diplomacie, když byl jmenován velvyslancem v Tunisku. Záhy po zahájení mise v Tunisu byl jmenován také čs. zástupce u tam sídlící palestinské vlády, po listopadové revoluci t. r. však náležel k prvním odvolaným velvyslancům starého režimu. Do Prahy se vrátil už v únoru 1990 a vzápětí ze služeb FMZV odešel.

S. Mk.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 439