Vystudoval gymnázium (1950) a následně biochemii na PřF UK v Praze (1954), poté byl tři roky vědeckým aspirantem v ČSAV (CSc. 1957) od r. 1957 působil jako odborný asistent, později docent na katedře biochemie PřF UKom v Bratislavě, opakovaně také pobýval na stipendijních pobytech v zahraničí  ( Francie, SRN,USA) a publikoval odborné studie a učebnice ( Experimentálný úvod do biochemického výskumu Bratislava 1966). V r. 1970 byl pro své předcházející postoje nucen UKom opustit, pracoval jako chemik v ústavu pro choromyslné v Pezinku. Od r. 1977 byl vědeckým pracovníkem Ústavu fyziologie hospodárských zvierat SAV, ve 2. polovině 80. let také pedagogicky působil na zahraničních univerzitách, např. v Bordeaux nebo v Buenos Aires. V prosinci 1989 se stal (jako kandidát Verejnosti proti násiliu) prvním postkomunistickým ministrem školství ve vládě M.Číče, na podzim  1990 byl vybrán jako nový čs. delegát u UNESCO v Paříži, kde pak působil od října t.r. V červnu 1991 měl být nominován čs. velvyslancem u Rady Evropy, nakonec ale zůstal zástupcem u UNESCO až do konce federálního státu. Od r. 1993 působil až do penzionování opět jako profesor na katedře biochemie PřF UKom, vedle toho je aktivní i publicisticky (např. V časopise Domino efekt, Os aj.) K jeho posledním větším pracím náleží kniha Prirodopis komunizmu: anatomia jednej utopie ( Bratislava 2007).   

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 721 - 722