Pocházel z dělnické rodiny; po měšťance se vyučil a až do roku 1948 pracoval ve Škodovce v Plzni. V r. 1945 vstoupil do KSČ a v l. 1949-52 vystudoval politicko-diplomatickou fakultu VŠPHV. V l. 1952-53 působil jako asistent na Ústřední dělnické škole ministerstva strojírenství, pak byl vedoucím výchovy kádrů ve VZLÚ v Letňanech, v l. 1954-55 vedl kádrové oddělení v n. p. Aeropal a v l. 1955-59 byl vedoucím kádrového odboru na ministerstvu všeobecného strojírenství. V l. 1959-61 byl náměstkem ředitele tzv. Středočeských strojíren (pozdější Aero) ve Vodochodech, odkud přešel na MZV a po absolvování odborné školy ministerstva začal k 1. 7. 1962 pracovat na 6., americkém odboru. V l. 1965-68 byl přidělen jako III. tajemník na velvyslanectví v Havaně, po návratu pak vedl kubánský referát 6. TO. Protože se nestavěl proti „normalizaci“, jeho kariéra pokračovala i po r. 1970; byl pověřen vedením referátu pro Chile a Peru a od února 1973 vedl jako chargé dʼaffaires velvyslanectví v Chile, kde také prožil převrat gen. A. Pinocheta a následné přerušení diplomatických vztahů nového režimu se zeměmi východního bloku. Od února 1975 působil téměř čtyři roky jako chargé dʼaffaires a. i. v Uruguaji, po návratu poč. r. 1979 pracoval opět v 9., latinsko-americkém odboru. K 1. 12. 1980 byl (již jako rada II. tř.) jmenován zástupcem vedoucího 9. TO, nabízenou velvyslaneckou misi v některé latinsko-americké zemi však odmítl z rodinných důvodů (vážné onemocnění dcery). K 31. 8. 1987 odešel do penze, vedle starobního důchodu dostal i důchod osobní.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 436