Narodil se v rodině do vlasti se po „anabázi“ vracejícího čs. legionáře. Po maturitě absolvoval abiturientský kurs na obchodní akademii (1939), pokračování v zahájených studiích na Přírodovědecké fakultě UK znemožnilo zavření vysokých škol na počátku německé okupace. Angažoval se v komunistickém odboji, byl redaktorem regál. Rudého práva, koncem války (1944-45) byl jedním z členů IV. ilegálního vedení KSČ. Hned po osvobození byl kooptován do obnoveného ÚV KSČ, za tuto stranu zasedal v Prozatímním NS, nepřetržitě působil i jako žurnalista. Již od r. 1948 byl členem tzv. Kulturní rady ÚV, v l. 1945-53 byl zástupcem šéfredaktora a v l. 1955-58 šéfredaktorem Rudého práva, současně byl členem mezinárodní redakce periodika Za trvalý mír, za lidovou demokracii. V dekádě od konce 50. let náležel k předním činovníkům tehdejšího partajního vedení; v l. 1958-68 byl tajemníkem ÚV KSČ, zodpovědným za ideologii, od r. 1960 byl současně opět poslancem NS, resp. po federalizaci ČSSR (v l. 1969-71) Sněmovny lidu FS. Od května 1968 pak působil až do náhlého úmrtí v diplomatických službách. Počátkem jara 1968 byl novým reformním vedením KSČ jmenován velvyslancem v SSSR a v této funkci se také zúčastnil většiny klíčových jednání mezi čs. a sovětskými zástupci před a po sovětské invazi do ČSSR, už počátkem léta 1970 byl ovšem vystřídán B. Chňoupkem (viz). Od listopadu 1970 do konce r. 1977 zastával úřad velvyslance v Belgii, do jehož referátu spadalo mj. sledování aktivit velitelství NATO v Bruselu. V březnu 1978 byl jmenován velvyslancem v Itálii, v Římě však již po necelém půldruhém roce svého působení nečekaně zemřel.  

 

A.: Pozůstalost V. Kouckého, Národní archiv Praha.

Lit.: Jitka VONDROVÁ – Jaromír NAVRÁTIL (eds.), Mezinárodní souvislosti československé krize 1967–1970. Svazky I až III. Praha 1995–1998.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 434 - 435