Absolvoval gymnázium v Litovli (maturita 1922), poté vystudoval PrF UK v Praze (JUDr. 1928). Po vojně působil jako advokátní koncipient v Českých Budějovicích, později v Náchodě, kde si také r. 1934 otevřel vlastní advokátní kancelář a působil zde až do r. 1945. Od poloviny 30. let se angažoval v sociální demokracii (byl také členem náchodské samosprávy), r. 1938 působil se soc. delegací propagačně ve Francii. V době okupace byl napojen na soc. odboj, r. 1944 byl krátce nacisty vězněn, na jaře 1944 se přesunul do Prahy, kde se stal členem a později místopředsedou ilegální ČNR a aktivně se zúčastnil květnového povstání. Po rozpuštění ČNR a vynuceném odchodu ze ZNV byl poč. června 1945 přijat do diplomacie a ještě v červnu t. r. jmenován generálním konzulem v Montrealu, kam nastoupil poč. r. 1946. Již v průběhu služebního působení se opakovaně dostal do konfliktu s některými levicově orientovanými krajanskými organizacemi; po komunistickém převratu pak hned počátkem března 1948 (podobně jako vyslanec F. Němec /viz/) rezignoval. Později se zapojil do aktivit exilových komunit, uveřejnil také vzpomínky na svou účast v Pražském povstání (in: Pražské povstání 1945 /1965, 2.vyd. 1995/). Živil se jako obchodník se dřevem v Quebecu.

 

Lit.: Jos. Kotrlý, in: Pražské povstání 1945, Praha 1995, s. 155–156; Jožka PEJSKAR, Poslední pocta, sv. 1, Curych 1982, s. 125–135.

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 120