Po maturitě na českém gymnáziu (1913) v Praze studoval na PrF české univerzity v Praze (JUDr. 30. 10. 1918). Do praxe nastoupil jako právní praktikant u Okresního soudu v Kolíně, od ledna 1919 byl konceptním praktikantem u Okresního hejtmanství v Kolíně, v lednu-září 1920 pracoval jako konceptní úředník u České zemské komise pro péči o mládež v Praze. Do služeb MZV byl přijat k 1. 10. 1920 a po krátkém působení v pražském ústředí (konzulární atašé) byl v červenci 1922 jmenován legačním atašé (1924: legační taj. II. tř.) u vyslanectví ČSR v Paříži. Do ústředí se vrátil koncem r. 1925 a následně pracoval v mezinárodně-právním oddělení politické sekce (II/5), již od dubna 1929 byl ale přidělen jako legační tajemník I. tř. (a zástupce vyslance) do Kodaně, kde působil do října 1933. Následně pracoval v prvním oddělení prezídia (I/1), od ledna 1937 mu bylo svěřeno vedení konzulátu v irském Dublinu. Po okupaci českých zemí a likvidaci čs. zahraniční služby odepřel konzulát vydat Němcům a přihlásil se ke spolupráci se vznikajícím čs. zahraničním odbojem, nejprve s Čs. národním výborem v Paříži a poté s čs. exilovou vládou v Londýně. V říjnu 1943 byl jmenován vrchním odborovým radou a od ledna 1945 pak ministerským radou. Po povýšení konzulátu v Dublinu na vyslanectví počátkem roku 1947 jej vedl nejprve jako chargé d’affaires a od března jako první vyslanec ČSR v Irsku, ale již měsíc nato byl zproštěn funkce (vystřídal ho P. Růžička /viz/), převeden do ústředí. Ze služeb MZV byl propuštěn k 31. 12. 1948.

 

Lit.: Karel KONEČNÝ, Československo-irské vztahy 1918–1948. In: Pocta Josefu Polišenskému. Sborník prací moravských historiků k 80. narozeninám J. P. Olomouc 1996, s. 113–119.   

J.Nk.

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 120