Po měšťance se vyučil tkalcem, později pracoval i jako technický úředník u soukromé firmy v Praze. V l. 1929-33 se angažoval v sociální demokracii, od r. 1935 v KSČ, působil mj. jako činovník Federace soukromých zaměstnanců v rámci tzv. rudých odborů. Po okupaci se zapojil do aktivit KSČ, téměř celou válku byl vězněn nacisty v Praze, Drážďanech, Lipsku a nakonec v Osvětimi. Od března 1945 pracoval nejprve v ústředí KSS na východním Slovensku, později na pražském ÚV KSČ, mj. v sekretariátu R. Slánského. Po komun. převratu vedl pražský sekretariát Svazu osvobozených politických vězňů, k 2. 3. 1949 byl pak dosazen na MZV do formujícího se kádrového odboru a k 1. 6. t. r. jmenován jeho prvním „přednostou“. Již v lednu 1950 byl ovšem z funkce odvolán (později mu byl vyčítán mj. nedostatečný „třídní přístup“ k novým kádrům) a převeden nejprve na ředitelství Čs. rozhlasu, později na funkci vedoucího zahraničního oddělení ministerstva zdravotnictví. V r. 1952 byl „degradován“ na funkci vedoucího podniku Stavební údržba Praha, již v l. 1955-59 však působil jako lektor na pražském KV KSČ. V l. 1959-60 vedl bytový odbor na ONV Praha 16, v říjnu 1961 byl pak znovu přijat na „německý“ odbor MZV. Původně měl vyjet jako generální konzul do Salzburku, vzhledem ke zrušení tamního úřadu byl však převeden na 2. východoevropský odbor a od září 1963 působil více než čtyři roky jako generální konzul ve Štětíně. Po návratu pracoval ještě dva roky na konzulárním odboru MZV a k 31. 12. 1969 byl dán do penze.   

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 430