Po maturitě na mladoboleslavském gymnáziu (1905) začal studovat původně pražskou techniku, nakonec vystudoval moderní filologii (čeština – francouzština) na FF pražské univerzity (absolutorium 1912), poté vyučoval na Škole moderních jazyků v Praze, působil jako sekretář Vývozního spolku pro Čechy, Moravu a Slezsko a redigoval také jeho revue Export. Od konce července 1914 sloužil jako poručík v rakousko-uherské armádě, v květnu 1915 byl zajat Rusy a vzápětí vstoupil do čs. legií (3. střelecký pluk). Poč. r. 1918 se stal komisařem pluku, který vedl vyjednávání s představiteli různých politických seskupení, posléze se stal zástupcem čs. sboru (a později Odbočky ČsNR) u prozatímní ruské vlády v Omsku. Na podzim 1918 byl M. R. Štefánikem jmenován konzulárním zástupcem čs. vlády v Omsku a později v Čitě, po repatriaci (červen 1920) sloužil do února 1921 jako major v čs. armádě, odkud přešel do diplomacie. Hned v březnu 1921 byl ustanoven prvním čs. konzulem v lotyšské Rize, kde také v létě 1927 napomáhal zřídit tamní vyslanectví, jež krátce vedl jako první chargé d’affaires. Od září 1928 pracoval v ústředí MZV, v administrativní sekci (a např. od října do prosince 1930 vedl zatímně vyslanectví v Albánii); od 1. 5. 1931 do října 1933 pak stál v čele tzv. zastupitelstva ČSR v Moskvě, kde se stal mj. svědkem děsivých důsledků násilné kolektivizace sovětského zemědělství. Po návratu působil jako vrchní odborový rada v MZV a v březnu 1935 se stal prvním čs. diplomatickým zástupcem ve Venezuele (s titulem chargé d’affaires e. p.). Po zřízení vyslanectví v Kolumbii v červnu 1937 byl jmenován prvním chargé d’affaires v Bogotě, kde působil do března 1939. Po likvidaci čs. diplomacie byl převeden do protektorátního ministerstva obchodu a na jaře 1941 byl jako legionář předčasně penzionován. Jako spojka se zapojil do domácího odboje a aktivně se také zúčastnil Pražského povstání, v červenci 1945 byl reaktivován, povýšen na ministerského radu a v lednu 1946 zařazen do Čs. vojenské mise u SKK v Berlíně, kde působil do září 1947. Počátkem března 1948 byl sice dán na dovolenou s čekatelným, od července téhož roku do května 1950 však znovu působil jako expert v oddělení „Š“ MZV.

 

Lit.: Karel KONEČNÝ, Úloha Josefa Koška v počátcích československo-lotyšských vztahů. SlovPř 1992, č. 2, s. 354–366; Luboš ŠVEC, Československo a Pobaltské státy v letech 1918–1939. Vývoj politických a hospodářských vztahů Československa s Litvou, Lotyšskem a Estonskem. Praha 2001.   

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 119