Syn příštího významného komunistického politika Václava Kopeckého studoval pražské akademické gymnázium, středoškolská studia ovšem zakončil v Moskvě (1944), kam s otcem odešel koncem r. 1938 do exilu. V l. 1944-45 sloužil jako tlumočník u čs. armádního sboru, po osvobození vystudoval PrF UK (JUDr. 1949) a od r. 1950 pracoval na kodifikačním odboru ministerstva spravedlnosti. Odtud byl 28. 3. 1951 převeden na MZV, kde pak působil až do r. 1970. Hned po nástupu do Černínského paláce byl jmenován přednostou (od r. 1954 vedoucím) sovětského odboru (tehdy A/I, později SO). Po XX. sjezdu KSS byl na vlastní žádost z funkce odvolán a k 1. 11. 1956 přeložen jako velvyslanecký rada na ambasádu v Moskvě, kde působil do prosince 1960. Po návratu do Prahy byl ustanoven vedoucím 5., americko-britského odboru MZV a r. 1961 se o něm uvažovalo jako o možném novém velvyslanci do Londýna; vzhledem k privátní tragédii (sebevražda manželky) byl však do Británie vyslán Z. Trhlík (viz) a IK byl později, v říjnu 1963, jmenován velvyslancem do Barmy. V Rangúnu působil do podzimu 1967, poté se stal zástupcem vedoucího 7., AO MZV. I díky postojům po srpnu 1968 byl však z MZV k 31. 7.1970 propuštěn, uplatnění nalezl v Čs. státním filmu.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 429