Pocházel z rodiny ševce; sám se vyučil tomuto řemeslu ve Vídni, později absolvoval obchodní akademii v Michalovcích (1920). R. 1919 se zúčastnil v řadách čs. vojska bojů o Slovensko, od r. 1921 byl nejprve úředníkem Okresního úřadu v Michalovcích a poté pracoval u různých firem převážně v Bratislavě, naposledy jako úředník pojišťovny Čechoslávia (1931-44). Od r. 1921 byl členem sociálně demokratické strany, spolupracoval s Robotníckymi novinami a dalším levicovým tiskem, v l. 1933-36 byl redaktorem časopisu Nový Hlas. Od r. 1937 byl také předsedou bratislavské pobočky Výboru pro pomoc demokratickému Španělsku, od r. 1939 se zapojil do protiľudáckých ilegálních aktivit. Náležel ke stoupencům úzké spolupráce obou dělnických stran, v řadách KSS se r. 1944 zúčastnil i SNP (byl referentem povstaleckého Pověřenectva vnitra). Za KSS zasedal nejprve v první poválečné SNR a od r. 1946 (do r. 1952) také v ÚNS, resp. NS v Praze, od r. 1948 byl dokonce jedním místopředsedů parlamentu. V letech 1945-46 byl krátkou dobu pověřencem pošt a posléze sociální péče, pak řídil pojišťovnu Slovan, v l. 1949-52 oblastním ředitelem Štátnych kúpeľov na Slovensku. V únoru 1952 byl vybrán ÚV KSČ za nového velvyslance do komun. Číny, 1. března t. r. vstoupil formálně do služeb MZV a ještě v průběhu téhož měsíce odjel do Pekingu, kde působil téměř tři roky, do února 1955. Tehdy byl vyslán jako nový velvyslanec do Indie, kde pak zastupoval ČSR do července 1956. Ačkoliv se neuskutečnila jeho nominace na funkci jednoho z náměstků ministra zahraničí (V. Davida /viz/), uvažovaná už v r. 1953, FK zůstal po návratu členem kolegia ministerstva a byl pověřen vedením jeho hospodářského úseku.  R. 1959 byl penzionován, dožil pak v Praze. V diplomacii působil v l. 1954-1971 i jeho syn Miloš K. (1922-71), naposledy v l. 1966-70 zástupce velvyslance na Kubě.

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 428