Vyrůstal v dělnické rodině, jeho nevlastním bratrem byl pozdější ekonom a místopředseda vlády Valtr Komárek. Po absolvování reálného gymnázia v Hodoníně (1940) pracoval jako pomocný úředník. Hned od r. 1945 začal pracovat v sekretariátu OV KSČ v Hodoníně, současně vystudoval v letech 1945-48 PrF UK (1948 JUDr.). Po studiích přešel jako referent na ÚV KSČ a od r. 1950 působil až do r. 1964 na ministerstvu vnitra, kde byl mj. později vedoucím kabinetu ministra. Později se stal náčelníkem vnitřní správy MV (poslední dosažená hodnost plukovník SNB), odtud v únoru 1964 přešel na MZV. Nejprve byl krátce zařazen v 2. TO (pro ELD), poté byl od července 1964 do června 1969 radou na velvyslanectví Bukurešti, kde mj. „zastupoval“ odsunutého tam někdejšího ministra školství, nyní velvyslance Č. Císaře (viz). Po návratu do Prahy se tři měsíce „přeškoloval“ v 4. odboru (pro německy mluvící státy) a již od 1. 9. 1969 byl pověřen funkcí vyslance v Rakousku, po dokončení jednání o majetkoprávních problémech mezi oběma státy byl pak k 1. 1. 1975 jmenován prvním velvyslancem ČSSR ve Vídni, kde pak působil do září 1977. Od října 1977 byl vedoucím OKS FMZV, vzhledem k ischemické chorobě srdeční byl v únoru 1980 dán do částečného invalidního důchodu. Od 15. 3. 1980 byl jako velvyslanec-poradce přidělen ÚPI, k 1. 1. 1984 jmenován nejprve zástupcem vedoucího tohoto odboru a později krátce i vedoucí ÚPI, poměrně záhy však zemřel. Na FMZV pracoval v té době i jeden z jeho synů, Karel (nar. 1955), později člen čs. komise pro UNESCO.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 427 - 428