Po absolvování reálky studoval nejprve námořní akademii v Kotoru v tehdejší spojenecké Jugoslávii, pak 2 semestry školy pro zámořský obchod v Neapoli a nakonec VŠ obchodní v Praze (ing.), poté působil jako komerční úředník v potravinářství. Od konce r. 1938 byl členem Národní strany práce; za války byl zapojen v ilegální činnosti v rámci Svazu pro mléko a tuky, kde pracoval i v prvních letech po válce. R. 1945 se stal členem KSČ, v roce 1948 se stal vedoucím úředníkem „znárodněných“ Čs. tukových závodů, od roku 1954 pak působil na MZO, kde byl posléze jedním z náměstků ministrů R. Dvořáka a jeho nástupce F. Krajčíka (oba viz). Již v této funkci se zúčastnil mj. konference OSN pro obchod a rozvoj; koncem roku 1965 pak přešel na MZV. Od prosince 1965 do června 1967 zastával funkci velvyslance v Indii, poté se stal jedním z náměstků V. Davida (viz), zodpovídajícím především za rozvoj ekonomické diplomacie. Náměstkem zůstal i v době ministrování J. Hájka (viz) v době Pražského jara po jeho nuceném odstoupení, na MZV přitom koordinoval především agendu týkající se mezinárodních ekonomických vztahů (MEO). Bezprostředně po 21. 8. 1968 řídil spolu se státním tajemníkem V. Pleskotem (viz) fakticky ministerstvo v duchu tehdejších postojů legální Černíkovy vlády, což později přispělo k jeho „pádu“. Od 30. 9. 1969 do července 1972 sice ještě vedl jako velvyslanec čs. misi u úřadovny OSN v Ženevě, nedlouho po návratu do ČSSR však byl v červnu 1973 pro své postoje r. 1968 z MZV propuštěn. Poté pracoval ve Výzkumném ústavu výstavby a architektury.

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 424 - 425