Pocházel z rodiny českého lékaře, žijícího v tehdejší Jugoslávii. Po absolvování gymnázia v Benešově (1937) vystudoval v l. 1937-39 a 1945-47 strojní fakultu ČVUT (ing.). Již v době studií byl aktivní v Jednotě pokrokových studentů, v r. 1938 vstoupil do KSČ. Patřil k zakladatelům Národního hnutí pracující mládeže, za protektorátu byl zaměstnán v Aeru a od dubna 1940 vězněn v Praze, Terezíně, Ebrachu a nakonec v KT Osvětim a Buchenwald, kde se také koncem války zapojil do tzv. Čs. vojenské brigády. Od listopadu 1946 pracoval jako technický úředník v leteckých závodech v Jinonicích, od srpna 1948 do listopadu 1950 byl vedoucím provozu v Gramofonových závodech v Rokosce. Poté působil do konce r. 1954 jako šéfredaktor Státního nakladatelství technické literatury v Praze a v l. 1955-58 byl zaměstnán jako hlavní inženýr v Letňanských strojírnách. Byl činný i jako překladatel technické literatury z ruštiny, vydal mj. České a ruské názvosloví ze strojní technologie (1954). Od června 1958 potom pracoval na MZV, a to až do svého penzionování r. 1978. Začínal hned jako rada v tehdejším 7., dálněvýchodním odboru, od 15. 9. 1958 do července 1962 působil velvyslanec v Severní Koreji. Po návratu byl k 1. 8. 1962 jmenován vedoucím 2. odboru (ELD), od 15. září 1968 pak zastával funkci velvyslance v komunistické Číně, kde zažil jak běsnění tamní kulturní revoluce, jež se nevyhnula ani pekingskému diplomatickému sboru, tak dozvuky sovětské okupace ČSSR a také následné čínsko-sovětské hraniční šarvátky. Po návratu z Pekingu v říjnu 1971 byl zařazen do tzv. útvaru resortní kontroly FMZV, kariéru zakončil jako velvyslanec v Zambii, akreditovaný současně v Botswaně. V zambijské Lusace působil od 1. 4. 1973 do konce r. 1977, velkou část této doby přitom jako jediný čs. diplomat, po návratu byl ještě krátce zařazen jako poradce v obnoveném 10., africkém odboru a k 31. 5. 1978 penzionován.

 

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 423 - 424