Vystudoval práva, před první světovou válkou působil jako advokát v Praze a současně se politicky angažoval v mladočeské straně. Sepsal také několik studií z oblasti práva a teorie politiky např. O postavení advokacie v ústrojí státním a společenském (1904) a O národní a jazykové otázce v Předlitavsku (1906). Od r. 1907 byl poslancem českého zemského sněmu, od r. 1911 poslancem Říšské rady ve Vídni a současně členem říšského soudu. V l. 1915-16 se stal obhájcem českých politiků K. Kramáře a A. Rašína po jejich obvinění z velezrady. Brzy po vzniku ČSR byl čs. vládou vyslán do Berlína jako zástupce nové republiky v tzv. Komisi pro labskou plavbu, fakticky zde však od května 1919 působil jako první, zpočátku neoficiální, později, od července 1919 (po ratifikaci Versailleské mírové smlouvy) jako oficiální diplomatický zástupce ČSR v Německu. Po návratu do Prahy v říjnu 1920 byl jmenován prezidentem Nejvyššího účetního a kontrolního úřadu, jenž výrazně přispěl k zpreciznění chodu tohoto úřadu.

Lit.: Koloman GAJAN, Německý imperialismus a československo-německé vztahy v letech 1918–1921. Praha 1962.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 114