Pocházel z maďarské dělnické rodiny; po absolvování střední školy (maturita 1959) vystudoval historii na FF UKom a UK (specializoval se na dějiny česko-slovensko-maďarských kulturních vztahů), současně studoval turečtinu a perštinu. Po studiích pracoval krátce v pražském Ústavu evropských socialistických zemí ČSAV, odkud v listopadu 1965 přešel na MZV. Začínal jako referent pro Maďarsko ve 2., východoevropském odboru. Od června 1969 do března 1972 byl přidělen jako atašé k čs. velvyslanectví v Albánii, poté pracoval opět v maďarské skupině 2. TO a od dubna 1974 do června 1976 byl II. taj. v albánské Tiraně. Po návratu do Prahy vedl nejprve albánskou, později celobalkánskou skupinu v 2. TO, k 1. 6. 1977 byl povýšen na I. taj.; v l. 1977-79 absolvoval také postgraduální studium mezinárodních vztahů na VŠP při ÚV KSČ. K 1. 8. 1980 byl přeložen na 3. odbor asijských soc. států, od listopadu 1980 do května 1985 pak zastával funkci velvyslance v Laosu. Po návratu z Vientiane byl jmenován zástupcem vedoucího ADO MZV, k 16. 5. 1988 byl jmenován dokonce jeho zatímním jeho ředitelem (v této funkci se mj. podílel na přípravě katalogu dokumentů Krizové období 1968-69 v ČSSR a jeho ohlas v zahraničí), po brzy následující reorganizaci FMZV se pak stal zástupcem ředitelky nově vytvořeného OID. Koncem r. 1988 bylo uvažováno o jeho novém vyslání do jihovýchodní Asie, to se ale neuskutečnilo a JK zůstal vedoucím oddělení OID, zpracovávajícím svodky na základě telegramů in claris. Po listopadovém převratu 1989 působil jako VORS v Informačním odboru MZV, diplomatickou kariéru zakončil v téže funkci na konzulárním odboru. Z FMZV odešel k 30. 6. 1991. Později se angažoval v aktivitách menšinových organizací v České republice, v současné době je předsedou společnosti Koexistencia, s.r.o.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 423